Za vodu čistější

Není majitele zahradního bazénu, který by v tomto nechtěl mít průzračně čistou vodu. Jenže kolikrát jenom tomu tak nebývá! Kolikrát jenom takový člověk přijde k této své malé soukromé vodní nádrži a vysloveně s hrůzou zjistí, že to, co se tu vlní, snad už ani není voda, ale spíše nějaká pochybná břečka!
pád do bazénu
Stává se to. A to z toho prostého důvodu, že čistá voda není v žádném případě samozřejmostí. I kdybyste zjara napustili bazén až po okraj vodou průzračnou a třpytící se jako diadém, nezůstane tato navěky takovou. Tu do ní člověk nanosí nějakou tu nečistotu sám, tu sem napadá nějaké to listí z okolních stromů, nějaký ten pyl či chmýří z kolem rostoucích travin, tu a tam sem vítr zanese zvířený prach. A než se jeden naděje, je voda docela jiná, než jaká byla zprvu.
I kdyby člověk hlídal bazén s flintou v ruce, nezabrání tomu. Podobnému znečišťování se vlastně ani zabránit nedá.
Zabránit se mu nedá, ale dá se proti němu naštěstí aspoň bojovat. A výsledkem takového boje může být i .
Jak takový boj probíhá?
nohy u bazénu
Člověk se musí v první řadě vyzbrojit těmi správnými „zbraněmi“. Tedy prostředky, které tím správným způsobem ovlivňují pH vody, prostředky uvolňujícími do ní chlór a prostředky bojujícími proti řasám, které zaručeně skolí všechny ty mikroskopické potvůrky, které vodu tradičně kazí.
Dále je záhodno pořídit si i písek do filtrace, jenž pomůže zbavit větších mechanických nečistot. Samozřejmě lze k podobnému účelu využít i docela obyčejnou síťku, ovšem písek ve filtraci tuto zaručeně předčí. Na křemenný písek do filtrace je každá ve vodě plovoucí nečistota krátká.
A když se to dá všechno dohromady, konečně má majitel bazénu vystaráno. Konečně se může pohodlně rozvalit u svého bazénku a při pohledu na něj si recitovat ona notoricky známá slova: „Znám křišťálovou studánku,…“

4.0
01