Jednou z věcí, nad kterými se vedou dlouhé debaty, jsou i fyzické tresty u dětí. Zatímco jedni tvrdí, že se bez nich neobejdeme a jejich nepoužívání je jen rozmazlování, jiní zase tvrdí, že našim potomkům nepomáhají, ale naopak škodí. Ani jedna strana nechce ustoupit. Je však jasné, že pravdu může mít jen jedna. Ale která?

Abychom to zjistili, je dobré se podívat na výsledky nejnovějších výzkumů. Koneckonců, dnes již víme mnohem více o tom, jak dětský mozek funguje a jak se vyvíjí. Také jsme značně pokročili v behaviorální psychologii, což by nám také mohlo dát jasnou odpověď. Co tedy říkají?

Naprostá většina odborníků se shoduje na tom, že fyzické tresty nemají v podstatě žádný pozitivní efekt v tom smyslu, v jakém jsou populací vnímány, tedy jako odrazení od dalšího nežádoucího chování. Co naopak učí je provádět ono chování tak, aby při tom dítě nebylo chyceno, což může být v některých případech dost nebezpečné.

Také snižují důvěru, kterou dítě má ke svým rodičům. V důsledku toho je mnohem méně pravděpodobné, že se jim svěří se svými problémy, případně s něčím, o čem ví, že bylo špatně. Jednoduše řečeno, naučí se lhát a skrývat své úmysly – opět něco, co rozhodně není ideální.

Tím se samozřejmě nemyslí, že by dítě mělo zůstat nepotrestáno, pokud něco provede. Trest by ovšem neměl být fyzický a měl by být přiměřený prohřešku. Zároveň bychom měli dítěti vysvětlit, proč to, co provedlo, bylo špatně, a to tak, aby to dokázalo pochopit, což není zrovna nic jednoduchého.

Častou námitkou je, že zejména s malými dětmi se zkrátka takto domluvit nemůžete. A pokud například vběhne do silnice, pak je potřeba je naučit, že to se v žádném případě nesmí dělat. S tím se dá souhlasit. Je však na zvážení, zda strach z fyzického trestu bude skutečně fungovat, když nebezpečí, že zemře, nikoliv.

Rozhodně bychom však měli přehodnotit své postoje a podívat se na celou věc kriticky. Tak se dobereme správné odpovědi.