Je to pouze několik let, co jsme se zbavili omezení souvisejících s koronavirovou pandemií a začali zase normálně žít. Což bylo za pandemie prakticky nemožné. Tehdy jsme spíše jenom přežívali a doufali, že to jednou skončí a všechno se zase vrátí do normálu. A dnes už zase vedeme vcelku normální život. Aspoň tedy co se nemocí a zdravotnictví týká. Ale to, že jsme se zase vrátili k normálnímu životu, neznamená to, že je po koronaviru. Tento je mezi námi stále. Stále se my lidé někdy navzájem infikujeme, stále s koronavirem bojujeme, kdykoliv ho někde chytíme. A jediný rozdíl je tu v tom, že dnešní mutace údajně nepředstavuje takovou hrozbu. Dnešní koronavirus si nás prý jako hostitele šetří, namísto aby nás zabíjel, a kromě toho nás chrání třeba i proočkovanost.
Takže je s tím koronavirem všechno v pořádku? Vlastně není. Možná v našem prostředí zeslábnul a pozvolna zaniká, ale možná také jenom sbírá síly pro novou pandemii. To se neví, protože co my lidé o virech víme? Velice málo. Takže se dnes nemusíme koronaviru obávat, což ale neznamená, že už to tak zůstane napořád. Stále je tu riziko změny k horšímu. Koronavirus nám už jednou pořádně zatopil, a kdo ví, zda se to někdy nebude opakovat.
A tak bychom se měli mít před touto nákazou na pozoru i nadále. Jeden nikdy neví. Pokud se necítíme nejlépe a máme podezření, že by za tím mohl být právě koronavirus, je lepší používat roušku anebo respirátor tak dlouho, dokud se neuzdravíme nebo dokud se infikování koronavirem nevyloučí.
A jak můžeme zjistit, zda jsme koronavirus chytili nebo ne? Pokud s tím nechceme hned běžet k doktorovi, můžeme využít třeba VivaDiag a otestovat se. Je to jednoduché, ani to nebolí, jak je dávno dobře známo, a je dobře, když záhy víme, na čem jsme. Protože se můžeme podle toho chovat a zabránit koronaviru v jeho dalším šíření.